Moje bramborové Mistrovství ČR jednotlivců

Minulý víkend se v pražské Stromovce odehrál vrchol juniorské halové sezóny v podobě celorepublikového mistrovství. Po týdnu relaxace a občasného tréninku jsem přijel do Prahy už v pátek a musím říci, že bych potřeboval ještě tak dva až tři dny, abych se plně dostal z únavy vícebojů. Původně jsem chtěl startovat v dálce, dvoustovce a štafetě, ale nakonec se dálka nahradila překážkami, protože jsem nechtěl dráždit svoji odraženou patu. První den halového šampionátu jsem začal rozběhem na 60m překážek. Běžel jsem v posledním rozběhu a postupový klíč byl ,,první a dva s časem“, tak jsem doufal, že vyhraji rozběh. Rozběh jsem nakonec vyhrál v čase nového osobního rekordu 8,20s s pocitem naprosté uvolněnosti a pohody. Ve finále se potkala česká juniorská elita nad krátkými překážkami, včela s českou jedničkou Martinem Mázáčem, který marně atakoval český rekord. Můj pocit z finále překážek je, že jsem zbytečně srazil tři překážky, což mě stálo lepší umístění…Ve finále jsem si vyrovnal svůj osobní rekord z rozběhu 8,20s a zaostal za umístěním na stupních vítězů o 8 setin. Při srovnání těchto běhů to byly nebe a dudy. V rozběhu lehkost a uvolněnost a ve finále síla, rychlost a bourání. Tím pro mě skončil první den mistrovství. Druhý den na mě čekal rozběh 200m, ve kterém jsem se utkal v přímém souboji s Petrem Langmaierem. Do finále postupoval přímo vítěz běhu a dva závodníci s časem, což pro mě znamenalo, že musím rozběh běžet rychle a nešetřit to. Do finále jsem se probojoval z prvního místa s časem 21,97s, který mi zajistil dobrou výchozí pozici ze šesté dráhy na finále. Po rozběhu mi bylo pěkně ,,šoufl“, protože jsem musel běžet až do konce. Musel jsem to venku pořádně rozdýchat. Po dvou hodinách mě čekalo finále dvoustovky. Ve finále se sešli jedni z nejlepších sprinterů nastupující generace jako pozdější vítěz Pavel Maslák (21,52s), kterému tímto gratuluji k českému rekordu, druhý v pořadí a stále se zlepšující Jirka Faist (21,67s) a třetí medailista Lukáš Šťastný (21,89s). Bohužel na dva dobré sprintery nevystačila dobrá dráha a to na Martina Říčaře a jíž zmíněného Petra Langmaiera. Ve finále jsem doplatil na svůj pomalejší start a na nevyběhanost druhé zatáčky. Finišoval jsem na nečekaně bramborovém čtvrtém místě v čase osobního rekordu 21,91s o dvě setiny za bronzem. Co se dá dělat, no…Poslední disciplínou pro mě byla štafeta na 4x200m. Náš tým tvořil Jarda Nespěšný, Jirka Jakoubek a Roman Divoký. V této sestavě jsme doběhli na perfektním druhém místě a s tímto umístěním jsem si mohl odvést svoji jedinou medaili z letošního halového mistrovství. Závěrem bych chtěl pogratulovat všem medailistům a účastníkům letošního mistrovství republiky a popřát jim hodně zdraví při nabírání kondice na letní sezónu. A nesmím ještě zapomenout na brzy aktualizovanou Fotogalerii, ve které můžete najít fotky z téměř všech halových závodů. Opravdu posledním bodem je zmínka o připravované Videogalerii, kde byste mohli najít moje videa ze závodů a z tréninků. Tímto bych chtěl zakončit halovou sezonu a do té letní zatím nashledanou.

22.02.2009 15:23


Mistrovství České republiky v halových vícebojích

A byl tu jeden ze dvou vrcholů halové atletické sezony. Mistrovství republiky v halovém sedmiboji. Moje věková kategorie byla velmi dobře obsazená, největšími soupeři byli především Adam Helcelet, poté to byl Michal Štefek a Honza Šimon spolu s Vaškem Barákem. Soutěž začala v sobotu okolo jedenácté hodiny a první disciplínou bylo 60m. V koutku duše jsem doufal, že bych mohl atakovat hranici sedmi vteřin, ale to se bohužel nepovedlo, protože jsem na startu trochu zaspal. I přesto jsem byl s časem 7,06s spokojen. Po hodinové pauze následovala dálka, ve které jsem si již v rozeskakování věřil, ale bál jsem se, jestli mi vydrží moje odražená pata z již zmíněné Jablonecké haly. První pokusem jsem se moc nezajistil. Pokus letěl na hranici 690cm, což nebyl moc dobrý ,,zajišťovák“. Byl jsem trochu nervózní, protože Adam Helcelet hned prvním pokusem překonal sedmi metrovou hranici a zapsal si 711. Druhým pokusem jsem se pořádně zdravě vyhecoval a zároveň jsem se srovnal s rozběhem a pokusem jsem krásně dolétl na metu 731cm, což byl zároveň můj nejdelší pokus a nejlepší výkon jak juniorské, tak i mužské kategorie. Třetím pokusem jsem se bohužel nezlepšil, tak se mi do tabulky výkonů připsal výkon 731cm. Po dálce byla na programu moje slabší disciplína a to koule. V rozhazování jsem vrhal na moje poměry celkem daleko a to se projevilo hned prvním soutěžním pokusem. Koule dolétla na značku 12,78m a tato meta je novým osobním rekordem. Na rozdíl od prvního pokusu jsem se na druhý a třetí pokus pořádně hecoval a to si myslím, že bylo spíše kontraproduktivní k technice, protože tyto pokusy jsem vrhal spíše silou nežli technikou. Poslední disciplínou prvního dne byl skok vysoký. Začal jsem skákat na základě 175cm, abych se opět trochu rozskákal, protože soutěž do té doby trvala před hodinu. Úspěšně jsem založil a následně na první pokusy překonal laťku na výškách 181,184cm a 187cm i 190cm. Poté jsem na poprvé zaváhal na 193cm a 196cm, přes které jsem se dostal na druhý pokus. Už tahle výška pro mě znamenala nový osobní rekord a chtěl jsem se dostat alespoň přes jednu následující. To se mi splnilo a krásně jsem oblezl 199cm a to je můj nový osobní rekord. Bohužel na 202cm už jsem třikrát zaváhal a tahle výška byla nad moje síly. Po prvním dnu byl můj bodový součet velmi dobrý, spíše vynikající a v duchu jsem se říkal, že bych mohl atakovat dva roky starý český rekord v podání Jana Kudličky a to 5761bodů. Bohužel se můj sen rozplynul hned na první disciplíně druhého dne a to na 60m překážek. Překážky jsem boural jednu za druhou a s výsledným časem 8,35s jsem byl zklamán. Nedalo se nic dělat a přesunul jsem se na nekonečně dlouho tyč. Po rozeskakování jsem čekal 80minut, než jsem začal skákat svoji základní výšku 380cm. Poté jsem čekal ,,jen“ 20 minut, abych mohl pokračovat na výškách 400cm a 420cm. Čekání a neustále rozcvičování mě vzalo hodně sil a podle toho taky tyčka dopadla. Překonal jsem 420cm, což byla moje konečná výška a na 440cm jsem bohužel neměl zdařený pokus. Po tyčce jsem byl dost vysílený a myslel jsem že umřu, jak mě bolely nohy a to jsem měl ještě běžet poslední disciplínu 1km. S trenéry jsem se dohodl na tempu 32s na kolo, tzn. 16s na 100m. Ještě před kilometrem jsem si toto tempo zkoušel a dařilo se mi ho udržet. V závodě jsem ho držel první tři kola, ale poté přišla menší krize, protože jsem od prvního kola táhl závod, tak jsem trochu zpomalil.Výsledný čas byl 2:46,02min a konečný bodový součet čítal 5574 bodů a titul mistra České republiky pro rok 2009. Po době jsem byl rád za to, že ležím na dráze a mám ten víceboj za sebou. Poslední perlička na závěr byla, že poprvé v životě jsem se musel dostavit na dopingovou kontrolu, pro mě na ,,čurání“ do lahvičky. Poprvé to je celkem nepříjemné, ale zase ve stresu jsem z toho nebyl…Nakonec bych chtěl ještě poděkovat všem svým soupeřům, kteří mi pomohli k takovému výkonu. Na dálce Adamovi Helceletovi, který mi pomohl se ,,hecnout“ na druhý a poslední pokus. Ve výšce naší skupince, která se dostala přes 193cm. Byli to tito borci: Honza Šimon, Michal Štefek a již zmíněný Adam. Perfektně jsem se tam hecovali a soutěž měla úroveň. Dále pak posílám gratulaci Vaškovi Barákovi za skvělou tyčku a osobní rekord na 460cm, a taky pomoc na závěrečném kilometru. Poděkování patří také samozřejmě všem trenérům, jmenovitě Martinu Skřivánkovi, Dálovi Kupkovi, panu Lubenskému, našemu panu Čechákovi a nesmím zapomenut na vždy přítomného tátu, který mi pomohl téměř se vším. Poslední poděkování patří masérovi Pavlu Albrechtovi, který mě pokaždé postavil na nohy. Příští týden mě čeká Mistrovství ČR jednotlivců, tak do té doby nashledanou.

22.02.2009 14:07


Přebor Pardubického kraje a krásný čtyřboj

Zdravím Vás před testovacím víkendem na cestě k mistrovství ČR ve vícebojích. Minulý týden se uskutečnil přebor Pardubického kraje jednotlivců, který se odehrál na pražském Strahově. Startoval jsem na 60m překážek juniorů, poté v druhé pražské hale ve Stromovce v tyčce a nakonec v kouli a běhu na 200m opět na Strahově. První disciplína byla moje oblíbená a to 60m překážek. Běžel jsem hned v prvním běhu a se svým časem jsem byl spokojen, i přes menší kolizi na první překážce, která mě trochu rozhodila. Výsledný čas byl 8,27s. Po překážkách jsme s tátou a trenérem Dálou Kupkou nasedli do auta a přesunuli se do Stromovky na tyčku, kde na mě čekal můj trenér tyčky pan Lubenský. Po rozeskakování jsem čekal přes půl hodiny, než jsem se dostal na svoji základní výšku a to 380cm. Přes tuto i dvě následné výšky jsem se dostal na první pokus a první zaváhání přišlo až na 440cm, které jsem překonal až na druhý pokus. Následnou výšku 450cm jsem zdárně překonal na první pokus, i když s velkým štěstím. Na následné výšce se mi již pokusy moc nedařily, ale i tak jsem velmi spokojen se svým výkonem a osobním rekordem. Po tyči jsme se opět přesunuli na Strahov a čekala mě moje slabší disciplína a to koule. V zápise jsme byli pouze čtyři, takže soutěž krásně ubíhala, jeden pokus za druhým. Můj konečný výsledek byl 12,50m, což si myslím, že pro mě není špatné. Poslední disciplínou dne byla dvoustovka, kde jsem se měl utkat v přímém souboji s Martinem Říčařem. Nakonec se souboj nekonal, protože Martin měl zdravotní problémy. Nakonec z toho byl čas 22,16s, ze kterého jsem měl také radost, ale v koutku duše jsem doufal v čas pod 22 vteřin. Každopádně jsem si otestoval svoji běžeckou a skokanskou formu a doufám, že se to příští víkend projeví.

10.02.2009 21:30


Veřejné závody na Strahově a sobotní výška

A byl tu pátek, den, který každý školák netrpělivě očekává před zaslouženým víkendem. Pro mě znamenal pátek to, že se přesouvám do Prahy na tyčkařský trénink za panem Lubenským a při té příležitosti si ještě zaběhnu kvalitně obsazený závod na 150m. Můj druhý závod v tyči nasvědčoval, že bych mohl potvrdit formu a dostat se nejméně přes 420cm. Od základní výšky jsem se přehupoval přes laťku na první pokusy až do již zmíněné hranice 420cm, kterou jsem napodruhé opravoval. Poté jsem vynechal a pokoušel jsem štěstí na úrovni svého osobního rekordu a to 440cm. Tuto výšku jsem již nepřekonal a můj dnešní výsledek byl již mnohokrát zmíněných 420cm. Po tyči následovala delší prodleva a příprava na 150m. Doufal jsem, že budu nasazen do prvních běhů, abych zbytečně nevychladl po rozcvičení. Moje přání bylo vyslyšeno a dostal jsem čtvrtou dráhu v prvním běhu. Ve třetím dráze nastoupil vícemistr Evropy do 22 let R.Šulc a myslím si, že jsem mu byl zdatným soupeřem. Po sprinterském souboji na cílové rovince se mistr Evropy prohnal přes časomíru o pouhé dvě setiny rychleji než já, což znamenalo čas 16,16s respektive 16,18s. S tímto časem jsem byl velmi spokojený, poněvadž jsem si potvrdil běžeckou formu a také si zaběhl své zbrusu nové sprinterské tretry. Po závodech jsem se dostal do postele okolo jedenácté hodiny večerní a byl jsem opravdu rád, že ležím. V sobotu mě čekal ještě jeden závod a to skok do výšky a to naštěstí v pardubické Sokolovně. Byl jsem již pěkně rozlámaný a s výsledkem 190cm jsem byl spokojen, bohužel jsem se nedostal přes výšku 195cm, na které jsem měl taky povedené skoky. Následující týden jsem si dal o něco víc volno, protože jsem byl dost unavený po těchto dvou závodech.Příští sobotu mě čekají přebory Pardubického a Královehradeckého kraje, kde bych se měl představit v takovém menším čtyřboji. Do té doby nashledanou.

10.02.2009 17:40


Jablonecká hala 2009 a odražená pata

Vítám Vás na našich stránkách po pěkně dlouhé chvíli. Bohužel se rozběhla naplno škola a to se projevilo na aktualizaci. Také nám začala halová sezóna a postupně se rozbíhají závody. O nich bych Vám chtěl především napsat. Jako druhý závod byla na řadě Jablonecká hala 2009. Startoval jsem na 60m a ve skoku dalekém. V časovém pořadu byl jako první rozběh na 60m a s výsledným časem 7,08s jsem byl spokojen a doufal jsem, že bych se mohl ve finále zlepšit. Nakonec ke zlepšení nedošlo, protože jsem přebíhal mezi dálkou a hladkou šedesátkou a nemohl se tak pořádně připravit na finálový běh. Čas ve finále byl 7,09s. A přecházíme na dálku, ve které byla dobrá konkurence, což slibovalo dobré výkony. Při rozeskakování jsem se cítil dobře a tomu také nasvědčovaly první dva pokusy v soutěži. Byly z mého pohledu dobře rychlostně a rytmicky připravené, leč byly s přešlapem. Na třetí pokus jsme se shodli s trenérem Kupkou a tátou, že prodloužím rozběh, abych mohl skočit zajišťovací pokus. Pokus se podařil a nakonec v mém zápise bylo 700cm a s tím také třetí místo. Bohužel posledním pokusem v soutěži jsem si odrazil patu. Příští týden mě čekají veřejné závody na Strahově, kde bych se měl předvést ve skoku o tyči a hladké stopadesátce. Do té doby nashledanou.

10.02.2009 17:39


První závody roku 2009 a první osobní rekord

Zdravím Vás opět v novém roce. Dnes jsem se zúčastnil prvních letošních závodů a to halového Akademického mistrovství České republiky. Startoval jsem ve skoku o tyči. Již před závodem jsem doufal, že bych si mohl posunout alespoň o kousek svůj osobní rekord (402 cm), přičemž jsem nečekal, že si ho posunu o tolik. V časovém pořadu jsem měl zaškrtnuty dvě disciplíny, kromě tyče ještě vrh koulí, ale při rozcvičování jsem se rozhodl odhlásit se z koule a plně se věnovat přípravě na skok o tyči. Zakládal jsem na výšce 380cm, kterou jsem zdolal jako postupnou výšku 4 m na první pokus. Poté už se pomalu začal lámat chleba… Postupně po dohodě s trenérem Lubenským, kterému vděčím za svůj osobní rekord, jsem bral tvrdší a tvrdší tyče. Na třetí pokus jsem se přenesl přes výšku 420 cm a následně opět na třetí pokus přes laťku ve výšce nového osobního rekordu a to 440 cm. Pokračoval jsem na výšce 460 cm, ale to už pokusy nebyly tolik podařené a je taky možné, že jsem se takové výšky trochu zalekl… Každopádně se na prvních závodech projevily vánoční pražské tréninky a doufám, že se ještě projeví v nadcházejících závodech. Více o mém tréninku se dozvíte v rubrice Tréninkový deník. Následující závody mě čekají za 14 dní. Do té doby nashledanou.

05.01.2009 21:04


Africké teplo a česká zima

Dobrý den, zdravím Vás po trochu delší době. Nejprve bych Vám chtěl popřát všechno nejlepší a hodně štěstí a zdraví do nového roku. První sobotu před Vánocemi jsem se vrátil ze soustředění v Jihoafrické republice a chtěl bych Vám říci něco o svých zážitcích. Náš tým tvořil trenér Dála Kupka, světový rekordman Roman Šebrle, půlkař Jarda Růža, mílař Tomáš Belada, čtvrtkař Petr Vaněk, slovenský desetibojař Slavena Dizdarevič a fyzioterapeut a masér Pavel Albrecht. Naši cestu jsme začali 19. listopadu v Praze a téměř po 24 hodinovém cestování jsme se dostali k cíli do Jihoafrické republiky. Musím uznat, že nejhorší část celého soustředění byl dvanáctihodinový let z Amsterodamu do Kapského města. Představte si, že půl dne sedíte na jedné sedačce a po šesti hodinách už nevíte, jak si máte sednout a to jste v půlce. Na druhou stranu musím říci, že to stálo za to. Hned po příletu do Kapského města, okolo půlnoci, se rtuť teploměru pohybovala okolo 20°C, což byla velmi příjemná záležitost. Po prvním prospaném dnu jsme se po tréninku vydali prozkoumávat naše domovské univerzitní městečko Stellenbosch. Městečko nebylo příliš veliké, velkou část zabírala tamější vyhlášená univerzita. Po prohlídce městečka a pár nákupech jsme dále už jen trénovali a odpočívali. Prvních deset dní jsem trénoval spíše do objemu, protože jsem musel dohnat ztrátu za předchozích 14dní, kdy jsem byl nemocný. Druhých deset dnů jsem už trénoval více technik a kvalitních úseků. Ve dnech volna jsem jezdili do nedalekého přímořského městečka Strand na krásnou pískovou, dlouhou pláž a příjemně teplé moře.O jedné neděli jsme se vydali směrem na Mys Dobré naděje na Boulder beach. Na této pláži se nacházela jediná kolonie tučňáků v celé Africe. Po přibližně hodině a půl jízdy jsem se dostali k našemu cíli na pláž tučňáků. Byl to pro mě neuvěřitelný zážitek, protože vidět tučňáka na vzdálenost okolo jednoho metru se jen tak nepoštěstí. Viděli jsme tam kolonii asi sto padesáti tučňáků, starší jedinci chránili své potomky u vyhrabaných děr a mladí jedinci se koupali a plavali v moři. Samozřejmě jsem tam vyfotil spoustu fotek, na které se můžete kouknout ve Fotogalerii. Na tomto výletě jsme se ještě zastavili na jedné velké tržnici, kde opálení prodavači nabízeli úplně všechno… Když zůstanu u těch tržnic, tak v našem domovském městečku se nacházela taky tržnice, a to s africkou kulturou. Samozřejmě jsem neodolal a nakoupil si pár originálních předmětů jako menší sošky a ručně malované obrázky… Další věc, kterou musím ocenit je stadion. Když jsem na něj přišel poprvé, nemohl jsem jeho umístění uvěřit. Přímo za stadionem rostl ze země mohutný hřeben hor, který si dal za úkol Alby zdolat a opravdu se mu to povedlo. Okolí stadionu bylo jako namalované na plátně. Na hřeben za stadionem jsme chodili klusat nebo běhat fartleky a mohu říci, že to nebylo nic příjemného. Ostré sluníčko, terén neustále do kopce a všudypřítomné teplo udělají své… Po příletu zpět do České republiky jsem si asi týden zvykal na naši českou zimu a dalo mi to celkem zabrat. Přece jenom je den o něco kratší a teploty o něco nižší. Každopádně jsem se s tím vyrovnal a pomalu sbírám formu na nadcházející závody. Ke zhodnocení tréninků bych chtěl říci, že si myslím, že jsem udělal pokrok téměř ve všech disciplínách včetně koule,disku, oštěpu a změněné technice dálky a překážek. Také si myslím, že jsem tam naběhal pár kvalitních úseků v tretrách a udělal si nejlepší výkony roku či osobní rekordy na testovacích distancích. Soustředění ve mně zanechalo velmi dobrý dojem a doufám, že se tato příprava projeví v závodním období. Do té doby zatím nashledanou.

03.01.2009 17:04


Soustředění v Jihoafrické republice

Zdravím Vás z tepla Jihoafrické republiky. Nacházím se zde na třítýdenním soustředění se skupinou Dalibora Kupky. Pobýváme v univerzitním městečku Stellenbosch, které je vzdáleno okolo půl hodiny jízdy autem od Kapského Města. Máme k dispozici stadion s osmidráhou, třípatrovou posilovnu (tolik posilovacích strojů pohromadě jsem snad nikdy v životě neviděl), plavecký bazén a mnoho dalších věcí. Už máme za sebou první týden tréninku a musím říci, že jsem celkem unaven. Jedny z nejhorších tréninků jsou pro mě fartleky do hor za stadionem, kdy běžíte krásně čtvrt hodiny do kopce a teče z vás pot a opalovací krém, kterým jste se namazali, abyste se nespálili, a pak ještě všudypřítomné třiceti stupňové horko,prostě super trénink. Kromě těchto tréninků mi žádné jiné nedělají větší problém. Vedle tréninku jsme ještě stihli navštívit moře v městečku Strand, kde jsme se koupali v Indickém oceánu. Více novinek příště, pokusím se aktualizovat co nejdříve.Přeji krásný den.

05.12.2008 19:50


Období mezi soustředěními

Zdravím Vás tentokráte po opravdu dlouhé odmlce. Omlouvám se za zpoždění aktualizací z důvodu nedostatku času a občas se mi prostě a jednoduše nechtělo…Po návratu z Vysokých Tater jsem ještě týden trénoval normálně, včetně tréninku v Praze, kde se snažím pravidelně trénovat skok o tyči a také zlepšit si své schopnosti v gymnastice… Po tomto týdnu, kde jsem se cítil velmi dobře přišly vysoké horečky a dvoutýdenní pauza s tréninkem. Důvod onemocnění a vysokých horeček (až 40°C) vidím v tom,že jsem byl patrně přetížen jak ze školy, kde jsem dopisoval všechny zameškané písemky, tak z tréninku, kdy jsem neměl po soustředění žádné pořádné volno, a tak se tomu moje tělo začalo bránit.Týden jsem ležel s teplotami a následně na mě přešel nepříjemný kašel a rýma. Nemoci jsem chtěl vyležet, protož jsem nechtěl ohrozit soustředění v JAR. A tak jsem byl dva týdny doma a ležel v posteli. Od 27. listopadu se nacházím na třítýdenním soustředění v JAR poblíž Kapského města.

05.12.2008 19:46


Soustředění ve Vysokých Tatrách

Dobrý den z prosluněných Tater. Už od této neděle obývám pokoj v hotelu Fis u Štrbského plesa se slovenským olympionikem Slavenem Dizdarevičem. Cesta z Prahy byla neskutečně dlouhá, navíc jsem na hodinu uvázli v zácpě na D1. Dnes máme za sebou druhý den tréninku a pro začátek přípravy to úplně stačí. Včera dopoledne jsem absolvoval čtyřicetiminutový fartlek a musím uznat, že jsem si krásně spálil plíce. Na odpoledne byl naordinován kruhový trénink a pamatuji jen málo kruháčů, který by se tomuto vyrovnaly. Kruháč byl velmi nepříjemný a ještě dneska z něho cítím nohy a zadní stehna. Dneska máme jen jednu fázi, na které jsem byl dopoledne a představovala dlouhé abecedy spojené s odrazy a žabáky. Odpoledne máme volno, což u mě znamená čas na aktualizaci našich stránek. Doufám, že již brzy se opět ozvu.

21.10.2008 15:29


1 |2 |3 |4| 5 |6 |7 |


TOPlist

327824272 327-824-272

Štegy 2007-2009